Stanovisko Úřadu vlády ČR ( vybrané části textu zvýraznil Ing. A. Bednář).
Č.j.: 07067/08-OSV
Vážený pane inženýre,
Úřadu vlády ČR bylo doručeno Vaše elektronické podání, v němž upozorňujete na podnět k přijetí právní úpravy zabraňující lichvářským půjčkám.
Sdělujeme Vám, že k podání obdobného obsahu doručeného Úřadu vlády ČR jsme si vyžádali stanovisko Ministerstva financí, které nám sdělilo následující.
Toto ministerstvo, jakožto ústřední orgán státní správy, je oprávněno předkládat návrhy zákonů v oblasti finančního trhu a v okruhu své působnosti plní další úkoly stanovené zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy. Ministerstvo financí však není dozorovým orgánem nad bankami.
Bankovní dohled vykonává v souladu s ustanovením zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, Česká národní banka. Banky jsou samostatné soukromoprávní subjekty poskytující úvěry a vykonávající další činnosti na základě zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Pouze samy banky si na základě své marketingové strategie určí, za jakých podmínek a jaké produkty a služby klientům budou nabízet. Je na uvážení klienta, zda na tento postup banky přistoupí, nebo zda se rozhodne využívat služeb jiných bank, a to za podmínek, které jsou pro klienta výhodnější.
Pro Vaši informaci dále uvádíme, že v českém právním řádu je lichva postihována jednak prostředky občanského práva, jednak prostředky práva trestního. Mezi obojím je třeba rozlišovat.
Občanské právo zná pojem tzv. lichevních smluv. Jedná se o smlouvy (nejčastěji o půjčce nebo úvěru), u kterých sjednaná výše úroků za poskytnutí peněžních prostředků odporuje dobrým mravům. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jsou všechna smluvní ujednání‚ která se příčí dobrým mravům, neplatná. Stranám z takových smluvních ujednání nemohou vzniknout žádná práva ani povinnosti.
Posouzení, jaká výše úroků je již v rozporu s dobrými mravy, je samozřejmě věcí soudů. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se v posledních letech ustálila v názoru, že rozpor s dobrými mravy je sice třeba vždy posuzovat podle okolností konkrétního případu, avšak obecně lze říci, že nemravná je již taková výše úroků, která přibližně třikrát až čtyřikrát přesahuje obvyklou výši úroků požadovaných bankami. Soudy nižších stupňů musí toto stanovisko Nejvyššího soudu respektovat.
Sjednání úroků přesahujících uvedenou hranici je tedy pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Osoby, které se zavázaly platit tyto nemravné úroky, se mohou svých práv domáhat u soudu s odkazem na výše uvedený názor Nejvyššího soudu.
Kromě toho je lichva postihována také jako trestný čin. Tento trestný čin je definován v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, v § 253 tak, že lichvy se dopustí ten, kdo „zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede".
Z toho je zřejmé, že lichva ve smyslu trestního práva je užší než pojem tzv. lichevních smluv ve smyslu práva občanského. Ne každé sjednání lichevní smlouvy (smlouvy, u které jsou vzájemná plnění v hrubém nepoměru) je možné stíhat jako trestný čin. Vyžaduje se, aby pachatel navíc zneužil tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení protistrany, a musí být prokázán také pachatelův úmysl. Prokázání těchto skutečností je věcí orgánů činných v trestním řízení. Pokud se tyto skutečnosti prokázat nepodaří, nepřipadá v úvahu odsouzení pro trestný čin lichvy. To však nic nemění na tom, že i v tomto případě se může postižená osoba bránit prostředky občanského práva (viz výše). Sjednání lichevní smlouvy je totiž neplatné „objektivně", nezáleží na tom, jaký měly strany úmysl, zda věřitel věděl o tíživé situaci dlužníka, zda toho zneužil apod.
Na závěr upozorňujeme, že Ministerstvu financí nepřísluší posuzovat soukromoprávní vztahy mezi finančními institucemi a jejich klienty. Závazné rozhodování soukromoprávních sporů včetně sporů vyplývajících ze smluvních vztahů mezi poskytovatelem a klientem spadá v České republice do působnosti obecných soudů, popř. rozhodců, byla-li mezi stranami sjednána rozhodčí doložka. Při posouzení, zda některá ze smluvních stran nezískala nepřiměřený prospěch na úkor druhé smluvní strany, bude soud přihlížet ke konkrétním okolnostem řešeného případu.
Klientům finančních institucí lze obecně doporučit podrobné prostudování smluv a veškerých příloh (např. Sazebníku, Všeobecných obchodních podmínek) ještě před jejich uzavřením tak, aby byl klient seznámen s poplatky za jednotlivé služby a se svými právy a povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy. Teprve poté by klient na základě zjištěných informací měl uvážit, zda za těchto konkrétních podmínek smlouvu uzavře či nikoli.
S pozdravem
Mgr. Jitka Vodrážková
oddělení styku s veřejností
============================================================
Poznámka předsedy o.s. PODNĚTY.CZ
autor podnětu doporučil předsedovi vlády M. Topolánkovi (ODS):
„Urychleně upravit český právní řád tak, aby zvýšil risikovost půjček, které finanční lichváři nabízí sociálně slabším spoluobčanům."
Úřad vlády,s využitím stanoviska MF (ministr M. Kalousek,KDU-ČSL) reaguje vyhýbavě - převážně citací obecně známých ustanovení zákonů.
Ve prospěch realizace podnětu však premiér (ani ministr financí) zjevně nehodlá udělat vůbec nic. Snad se „pochlapí" některý z kompetentních poslanců či senátorů.