Stanovisko ProAltu k církevním restitucím

Souvisí s podnětem číslo 20120611111111

 

ProAlt odmítá tzv. církevní restituce v podobě navržené vládou Petra Nečase. ProAlt je přesvědčen, že provedení církevních restitucí není z právního hlediska nezbytné a že řešení této záležitosti může být provedeno později a/nebo v podstatně menším objemu. Podobně jako Nečasova vláda hovořila o (demografické a ekonomické) nezbytnosti důchodové či zdravotnické reformy, ač se v obou případech jednalo o ryze politické rozhodnutí motivované zčásti ideologicky a zčásti korupčně, stejně tato vláda nyní veřejnosti tvrdí, že je nutné církevní restituce provést ihned a rychle, jinak prý církve podají žaloby a celá záležitost se prodraží. ProAlt je toho názoru, že tato tvrzení nejsou pravdivá. Neexistuje právní norma, která by předepisovala provedení restitucí v takto velkém rozsahu a za podmínek, které jsou pro vybrané církve takto výhodné. Církve tedy nemají právní prostředky, jak si předmětný majetek vymoci. Výše zmíněné hrozby žalobami mají pouze zastřít ryze politické rozhodnutí Nečasovy vlády vydat vybraným křesťanským církvím a Federaci židovských obcí rozsáhlý nemovitý majetek a vyplatit jim mnohamiliardové „odškodné“.

S tímto postupem Nečasovy vlády ProAlt zásadně nesouhlasí a uvádí tyto další hlavní důvody:

1. Nečasova vláda je nejhorší a nejzkorumpovanější českou vládou od roku 1989. Spěch, extrémní tlak vlády na schválení jí navrženého scénáře a chybějící diskuse o této otázce vyvolávají oprávněné obavy, že skutečným cílem církevních restitucí je vyvedení části státního majetku do soukromých rukou za účelem zisku jiných osob než církví a že běžní věřící a aktivity církví v oblasti sociální, vzdělávací či kulturní budou z restitucí profitovat jen velmi omezeně. Církevní restituce mohou být navíc precedentem, dle kterého se budou svých majetkových práv dovolávat i další subjekty, jimž byl v minulosti zkonfiskován majetek.

2. Štědré církevní restituce jsou v rozporu s šetřením Nečasovy vlády, která v řadě oblastí veřejného života škrtá tak razantně, že tím vážně ohrožuje společenskou soudržnost. Je třeba se ptát, proč se šetří na porodném a rodičovském příspěvku, aby se pak ještě vyšší částka převedla církvím? A – z ryze majetkoprávního hlediska – proč je legitimní očekávání církví ohledně restitucí důležitější, než legitimní očekávání nezaměstnaných, kteří si během let své výdělečné činnosti hradili pojistné, ohledně důstojné podpory v nezaměstnanosti?

3. Vedoucí představitelé církví, kteří přistupují na restituce silově protlačované pravicovými stranami bez dohody s opozicí a bez společenského konsensu, se tak stávají politickými spoluhráči Nečasovy vlády. Hrozí reálné nebezpečí, že se budou odvděčovat neoliberálním silám politickou podporou v budoucnu a že tak své církve zdiskreditují.

4. Restituce učiní vedení církví do značné míry nezávislé na finanční podpoře jejich členů – věřících. Např. v případě římskokatolické církve se tím může značně oslabit proces posilování hlasu laiků v této církvi a vnitrocírkevní demokratizace.

5. Restituce jsou spojeny s okamžitým zrušením zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, což poškozuje církve a náboženské společnosti, které na restitucích neparticipují. Sedmnáct církví, které jsou uvedeny v § 15 odst. 2 navrženého zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, totiž získá jak finanční náhradu (na dobu 30 let), tak i příspěvek na podporu činnosti jako náhradu za dosavadní hrazení platů duchovních (po dobu 17 let se bude postupně snižovat). Ostatní církve a náboženské subjekty nezrestituují nic a přijdou i o příspěvek dle zákona č. 218/1949 Sb. Tuto diskriminaci mezi církvemi a potažmo náboženskými přesvědčeními považujeme za svévolnou a neopodstatněnou.

Namísto diskuse o roli církví a náboženských společností v současné společnosti se vláda snaží o restauraci majetkových poměrů vybraných církví z doby před více než 60 lety. Přitom však přehlíží, že tyto církve mají dnes jen zlomek svých tehdejších členů. Navíc, církevní majetek byl dříve řadou veřejnoprávních omezení chráněn před vytunelováním. Církevní restituce jsou podivným a riskantním projektem, ke kterému Nečasova vláda nemá politickou legitimitu, a to zvláště v současné době, kdy tato vláda nemá důvěru veřejnosti a kdy důvěru poslanců hledá mezi přeběhlíky ze strany Věci veřejné (která v předvolebním programu církevní restituce odmítla).

 

Poznámka: článek zveřejnil Arbed - na žádost Ing.V.N

 

Přílohy: