NEPOSLUŠNOSTÍ PROTI NESLUŠNOSTI

Souvisí s podnětem číslo 20071119141816

  13.6.2012 0:29 rozeslala Občanská iniciativa ČAS NA ZMĚNY výzvu k občanské  neposlušnosti - pokud  Nečasova vláda nevypíše referendum k tzv. církevním restitucím.  V článku jsou uvedeny důvody, argumenty, čísla a paragrafy.

 

 

 Občanská výzva za referendum k tzv.církevním restitucím

POZOR občané, chraňte svobodu slova a projevu ! Požadujeme vypsat referendum k tzv.církevním restitucím!

Občané ČR, pokud Nečasova vláda nevypíše do 30.6.2012 k tzv. církevním restitucím  REFERENDUM ZÁVAZNÉ pro českou exekutivu, VYZÝVÁME  LID ČR k občanské neposlušnosti. Ta by měla spočívat především v tom, že dokud tato vláda neodstoupí, nebudeme odvádět státu řízenému Nečasovou vládou jakékoliv daně!  Od 1.7.2012 od 0.00 hodin, v případě, že Nečasova vláda do té doby nevypíše požadované referendum, vstupuje v platnost začátek OBČANSKÉ NEPOSLUŠNOSTI.Podpořme rovněž akci Hnutí za přímou demokracii, která se koná dne 6.7.2012 od 10.00 hodin na Václavském náměstí pod sochou sv.Václava (viz příloha Banner)

Katolická církev  dala upálit Mistra Jana Husa, podporovala i finančně křižácká tažení proti českým zemím a navíc její inkvizitoři v zinscenovaných procesech s tzv. čarodějnicemi likvidovali fyzicky nejen české jinověrce a zabírali jejich majetky pro církev svatou. Kvůli této církvi trpěli miliony Čechů, Moravanů a Slezanů. Mezi exulanty, kteří byli nuceni opustit i kvůli své víře rodnou vlast, z důvodů pronásledování katolickou církevní soldateskou, byl Jan Ámos Komenský. Katolická církev nemá ani morální ani historické právo získat neprávem nabyté a nakradené majetky, vyjma svatostánků, tj. kostelů, chrámů a klášterů a far, které symbolicky i ze své podstaty patří k výkonu bohoslužeb a obřadů s nimi spojenými. Církvi nelze vracet ani pozemky, výjma těch, na kterých bohoslužebné stavby stojí, ani lesy, či vodní plochy (viz příloha Církev.restituce - Argumentář L. Procházkové k církevním restitucí ).Pakliže Nečasova vláda bude vůli lidu ignorovat, nezbývá nic jiného, než vládní zlovůli se postavit pomocí občanské neposlušnosti. Tak velí VYŠŠÍ PRINCIP MRAVNÍ ! Zlu je nutné se postavit na odpor!

Upozorňujeme občany na vládní cenzuru ve všech médiích! Parlamentní listy nám příspěvek vymazaly - šiřte jej všude po internetu, na Facebooku, na Twitteru a dalších sociálních sítích.

Jménem Občanské iniciativy Čas na změny Jiří Bezák, mluvčí 3PD a OIČNZ, Dne 12.6.2012

Problematika návrhu zákona o zmírnění některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)

 

Shrnutí:

 

1)     Argumenty legislativně právní

 

Návrh zcela vybočuje z filozofie restituční legislativy, která byla v ČR přijata po roce 1989 především z těchto důvodů:

-         dosavadní restituční legislativa umožňovala restituci pouze fyzických osob – církev a řády jsou právnickými osobami, byť zvláštního charakteru 

-         restituční legislativa předpokládala pouze částečnou nápravu křivd a jejich částečné odškodnění – návrh zákona je vůči církvím z tohoto hlediska více než velkorysý, předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční prémie 

-         fyzické osoby restituenti vždy museli svá práva, včetně identifikace  majetku, prokázat a doložit, v případě, že byli donuceni majetek prodat nebo převést, byli nuceni prokazovat prodej nebo převod v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a tyto podmínky musely být splněny současně – církevní majetek se vydává v podstatě  na základě politické  dohody – zde je v návrhu zákona zakódována výrazná nerovnost v přístupu k restituentům – fyzickým osobám a církvím 

-         u restituce fyzických osob bylo vždy základem pro stanovení velikosti nároku a případného odškodnění stav majetku ke dni odnětí a jeho prokazatelný fyzický stav ke dni navrácení 

-         faktickou správu fyzicky vráceného majetku bude vykonávat cizí stát, se kterým nemá ČR doposud uzavřenou smlouvu, - Vatikán 

 

 

2)     Argumenty historické

-         církevní majetek neměl nikdy povahu čistě soukromého a ničím neomezeného vlastnictví, nakládání s tímto majetkem, jeho zatěžování, zcizení nebo způsob užití výnosů z majetku podléhalo vždy kontrole, a to buď tzv. patronátní nebo po josefínských reformách přímým dohledem státní moci – obdobná právní úprava byla přejata i do právního řádu první republiky – návrh zákona tím, že nakládání s majetkem nijak neomezuje ani neupravuje, navrací církvím více práv než měla před rozhodným obdobím

-         návrh zákona tiše relativizuje restituční období stanovené na období od 25.února 1948 protože předmětem vydání je i majetek, který podléhal pozemkové reformě z roku 1919 a její revizi z roku 1947 

-         návrh zákona může v některých případech zpochybnit zabavení majetku dle Benešových dekretů - např. Řád německých rytířů a některý další řádový majetek zabavený dle těchto dekretů 

 

 

3)     Argumenty ekonomické zpochybňující rozsah nárokovaného majetku a způsob jeho ocenění

-         návrh zákona velmi vágně specifikuje objem majetku ze kterého je nárok vypočten, výpočet ani jeho algoritmus není v návrhu zákon a ani v přiložených zpráv podrobněji specifikován

-         pro stanovení celkového nároku je specifikován objem majetku, zejména u zemědělské a lesní půdy v objemu, který církve vlastnily před pozemkovou reformou z roku 1919 respektive podle některých historických pramenů tento objem i převyšuje

-         z návrhu zákona není patrné, zda byl při výpočtu tohoto nároku zohledněn fakt, že církvím a řádům byl v minulosti rozhodnutím parlamentu (výčtový zákon) nebo vlády (vládní nařízení a vyhlášky) poměrně velký objem majetku vrácen

-         při ocenění majetku byly použity ceny, které neodpovídají ani současné realitě a neodpovídají ani cenám, které jsou u restituční legislativy použity u fyzických osob – další velmi výrazná nerovnost v přístupu

-         v návrhu zákona byl použit princip kombinovaného vyrovnání finančního a fyzického vydání majetku, bez ohledu na jeho parametry viz. příloha materiálu, je nutno konstatovat, že ze strany ČSSD preferovaná fyzická restituce majetku na úkor finanční kompenzace, má následující rizika – fyzický majetek (zemědělská a lesní půda) je velké míře majetkem řádovým, je tedy pravděpodobné, že nebude výnos z jeho prodeje sloužit potřebám širokého okruhu věřících, ale úzkým společenstvům řádových klauzur

-         z výše uvedeného lze tedy předpokládat, že pokud se prosadí omezení finanční náhrady, budou daleko více zasaženy potřebné a užitečné činnosti, které církve zajišťují  

-         finanční náhrada je úročena podle míry inflace, takže konečná částka bude zřejmě vyšší než udávaných 59 mld. Kč – i v tomto je výrazná nerovnost oproti fyzickým osobám restituentům, těm vypočtený nárok není nijak úročen nebo chráněn proti znehodnocení inflací

-         rozdíl ve způsobu ocenění oproti fyzickým osobám restituentům je velmi výrazný a činí podle zvolené varianty 75 a ž 105 mld. Kč v neprospěch státu 

-         pokud bychom použili tržní ocenění nároku v reálných cenách, tak i při této metodě činí rozdíl v neprospěch státu cca 54 mld. 

 

4)     Problém možných dopadů zákona, zejména  na obce a některé další právnické a fyzické osoby

-         návrh zákona neřeší problémy rozvoje obcí, kde je nakládání s pozemky a majetkem blokováno §29 zákona 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pouze uvolňuje tyto pozemky pro církve a řády k dalšímu nakládání, ale ve srovnání se současnou úpravou nakládání se státní zemědělskou půdou podle zákona 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezajišťuje přednostní převod nebo prodej takových pozemků ve prospěch obcí

-         v návrhu zákona jsou velmi neurčitě stanoveny podmínky pro odmítnutí převodu pozemků zastavěných stavbami jiných vlastníků, ale především není řešen ani převod pozemků s takovými stavbami souvisejících nebo tvořících s nimi ucelený komplex

-         podle návrhu zákona bude možné zpochybnit některé právní vztahy – smlouvy o pronájmu, které byly uzavřeny správci tohoto majetku v minulosti – to může zpochybnit i tzv. smlouvy o smlouvách budoucích směnných, kde Pozemkový fond ČR v minulosti řešil problematiku pozemků určených k zastavění pro bytovou nebo veřejně prospěšnou výstavbu – tyto smlouvy byly uzavírány vždy se souhlasem příslušné církevní autority

 

Podrobnější argumentace:

 

Předložený návrh zákona se liší od návrhu, který byl předložen vládou premiéra Topolánka pouze minimálně, a je zjevné, že tento návrh byl jedním ze základních podkladů pro nový návrh vlády premiéra Nečase. Jediná zjevná, a dle mého mínění velmi negativní, změna se týká pouze změny filozofie vyrovnání s důrazem na vyšší podíl naturálního plnění – vydávání fyzického majetku. To je zřejmě důsledkem jednak stavu státních financí, ale především možnými problémy okolo ocenění nevydávaného majetku, kde by mělo být postupováno, obdobně jako u náhrad   pro restituční proces fyzických osob, tedy podle vyhlášky 316/1990 Sb.. Svoji úlohu zcela jistě hraje tlak především církevních řádů, které v minulosti disponovaly velkým pozemkovým majetkem (zejména německých rytířů, křižovníků a premonstrátů) a pro které by bylo případné ocenění majetku výše uvedenou metodou méně výhodné než jeho přímé vydání. Je třeba si uvědomit, že většina fyzicky vydávaného majetku, dle některých odhadů může jít až o 80%, je majetek řádový. Proto je ze strany církví tlak na udržení finanční náhrady v dostatečné výši, protože na výnosech z hospodářského majetku budou participovat minimálně.

Kvůli zachování předvídatelnosti práva a právní kontinuity by navržená legislativní úprava měla trvat na dodržení základních rysů restituční legislativy přijaté po roce 1989, tedy že jde o částečnou nápravu křivd, že je ke všem oprávněným osobám nutno přistupovat srovnatelně a předvídatelně, církev by neměla mít ve srovnání s ostatními restituenty žádné výjímečné postavení, naopak by zde měla být vytvořena šance obnovit její společenskou   autoritu, které se církev těšila bezprostředně po roce 1989 – zejména ve spojení se jménem kardinála Tomáška. Tuto autoritu si velmi těžko dobude tím, že bude vůči ní postupováno významně odlišně (ve prospěch církví) od restituce majetku fyzických osob, a to i přes fakt, že se návrh zákona na tuto legislativu odvolává.

Je také nutno vzít v úvahu, že se zákon přijímá se zpožděním cca 20-ti let a že s majetkem někdo po celou dobu nakládal a využíval ho a jeho fyzická restituce by v mnoha případech mohla vzbudit nové pocity křivd, z tohoto důvodu by ČSSD měla prosazovat, až na oprávněné výjimky, finanční restituci v rozsahu a cenách odpovídajících restituci fyzických osob s možným zvážením částečné kompenzace za dlouhou dobu čekání. Na druhé straně je nutno vzít do úvahy i fakt, že církev již byla částečně odškodněna vydáním majetků podle výčtového zákona.

Zákonem o narovnání vztahů s církvemi by neměla být v žádném případě zpochybněna restituční hranice 25.2.1948. Snahou zařadit do odškodnění majetek, který podléhal revizi pozemkové reformy v roce 1947 ( zákon 142/1947 Sb.), je toto datum relativizováno a v podstatě se jedná o prolomení restitučních období před 25. únor 1948.  Pokud byl proces revize pozemkové reformy proveden „lege artis“ neměl by být zpochybňován a to i přes skutečnost, že k formálnímu přechodu vlastnictví došlo až po rozhodném datu. Zákon by měl umožnit přezkoumání případných nezákonností při tomto procesu. Vezmeme-li do úvahy stanovisko PF UK a její závěry ohledně charakteru církevního majetku, nelze postupovat jinak

V žádném případě nesmí dojít ke zpochybnění aktů vyplývajících z aplikace prezidentských dekretů – zejména případ německých rytířů – to je věc, která musí zablokovat celý proces. V návrhu zákona je tato záležitost řešena §5 odst. l) návrhu zákona, který je Řádu německých rytířů šit na míru. Je třeba si uvědomit, že jakýkoli úspěšný pokus zpochybnit prezidentské dekrety může rozpoutat velmi problematické procesy.

Další problém je v objemu majetku, který je v materiálu vzat v potaz, při stanovení výše odškodnění a samozřejmě i způsob stanovení výše tohoto odškodnění. V materiálu (věcná část)  jsou uvedeny následující výměry tzv. původního církevního majetku:

-          lesní půda                                                 181326 ha

-          zemědělská půda                           72202 ha

-          vodní plochy                                    3611 ha

-          zastavěné plochy                               600 ha

-          ostatní plochy                                  3894 ha

-          budovy                                              324

 

 

V materiálu je uveden majetek ve správě uvažovaných povinných osob (především PF ČR a LČR s.p.) :

-          zemědělské pozemky                   32760 ha

-          vodní plocha                                     709 ha

-          ostatní plocha                                  1995 ha

-          lesní pozemky (PF ČR)                       37 ha

-          druh neurčen                                 12784 ha

-          lesní pozemky (LČR s.p.)            151777 ha

-          zastavěné plochy (LČR s.p.)                33,7 ha

 

Přitom ještě v roce 2004 evidoval PF ČR cca 29.000 ha půdy dotčené blokací podle §29 zákona 229/91 Sb.. LČR odhadovali cca 145 tis. ha lesů. Jde o zřejmý rozpor čísel, u zemědělské půdy může být způsoben technickou chybou, kdy byla do výčtu zahrnuta celá parcela podle evidence KN, ale ve skutečnosti je restitucí dotčena pouze část této parcely podle evidence bývalého PK – bude nutné udělat parcelní srovnání u dotčených pozemků. U LČR je rozdíl velmi pravděpodobně dosažen zahrnutím výměry lesů, které náležely Řádu německých rytířů, a který byl zabaven podle dekretů prezidenta Beneše.

V tomto kontextu je zajímavé, že dle některých dostupných historických podkladů přihlásila církev k I. pozemkové reformě v roce 1919 cca 58.000 ha zemědělské půdy a cca 177.000 ha ostatní půdy (zpravidla převážně lesů), ze záboru bylo propuštěno cca 27.000 ha zemědělské půdy a 155.000 ostatní půdy. K revizi pozemkové reformy v roce 1947 bylo přihlášeno cca 24.000 ha a 150.000 ha ostatní půdy. Prostým odečtením těchto čísel lze dospět k názoru, že pokud bude respektováno datum 25. února 1948 jako rozhodné, lze mluvit o fyzické restituci cca 3.000 ha zemědělské půdy a cca 5.000 ha půdy ostatní. Pokud bude do fyzické restituce zahrnut majetek, který podléhal revizi I. pozemkové reformy, pak lze mluvit maximálně o cca 28.000 ha zemědělské půdy a 150.000 ha půdy ostatní – převážně se jedná o lesní pozemky. Vládou navrhovaná fyzická restituce se ale blíží spíše číslům I. pozemkové reformy v roce 1919 a číslo tzv. původního majetku církví zejména u zemědělské půdy podstatně překračuje výměru přihlášenou do I. pozemkové reformy.

Další metodický problém je ve zvoleném způsobu ocenění tohoto majetku. Restituční legislativa včetně zákona 228/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, oceňovala veškeré nároky, včetně nároků na náhradní pozemky za nevydávanou zemědělskou půdu, náhradu za znehodnocení nebo zhodnocení budov a dalšího majetku dle vyhlášky 316/1990 Sb. a to ve stavu k datu odnětí tohoto majetku. Podle této vyhlášky se oceňují i nároky, které jsou rozhodnutím správních úřadů nebo soudů přiznávány oprávněným osobám i v dnešní době. Nelze tedy v dobré výře použít argument, že ocenění dle tržních cen je důsledkem 20ti leté nečinnosti. Tento postup vnáší do českého právního řádu výraznou nerovnost v přístupu k oprávněným osobám.

Zásadní problém aplikace tržních cen, kde se MK odvolává na studie VÚZE o problematice tržních cen zemědělské půdy. Tato studie je v tomto případě významně dezinterpretována, protože autor výpočtu nevzal v potaz vůbec následující poznámku autorů: „Tržní ceny pozemků do 1ha se nakupují převážně pro jiné než zemědělské využití, z 95% ke stavebním účelům. Tržní ceny v rozmezí 1 až 5 ha – tyto pozemky se nakupují ze 45 – 60% pro jiné než zemědělské využití, zbytek je pro zemědělské využití. Tržní ceny pozemků s výměrou nad 5 ha, tyto pozemky se nakupují z 85% pro zemědělské využití, zbývající část kolem 15% se nakupuje pro jiné než zemědělské využití.“ Pokud vypočítáme vážený průměr ceny pozemku podle výše uvedeného kritéria pro zemědělské využití, pak se dostaneme k podstatně jiným číslům než autor materiálu:

 

 

            Druh                           Výměra ha      Cena Kč/ m2   Výsledná cena mld.Kč

-          lesní půda             181326            27,74               50,3

-          zemědělská půda    72202            44,48               32,1

-          vodní plochy            3611            20,00               0,7

-          zastavěné plochy       600        1106,78                 6,6

-          ostatní plochy          3894             30,00                1,2

-          budovy                      324                                    43,8

Celkem                                                                      134,7  

 

Pokud použijeme vážený průměr korigovaný na zemědělské využití pozemků je dle této studie průměrná cena prodaného lesa 11,26 Kč za m2, nárok na náhradu je tedy nižší o   29,9 mld. Kč. U zemědělské půdy s vyloučením prodejů pod 1 ha je vážená cena za m2 11,22 Kč, celkový nárok je pak nižší o dalších 24 mld. korun. Podrobně viz. jednotlivé varianty v příloze tohoto materiálu.

Pokud by byl důsledně použit náhradový předpis 316/1990 Sb. pak by byla úspora ještě vyšší, protože zastavěné plochy se oceňují maximálně 250 Kč za m2 v Praze. Výpočet náhrady za stavby s použitím nikoli podlahové plochy, ale obestavěného prostoru by nárok za budovy také snížil.

Celkově lze tedy konstatovat, že použitá metodika výpočtu náhrady je nekorektní, poškozující stát a navozující nerovné postavení v restitučním procesu v porovnání s restitucí fyzických osob.

 

Věcné a legislativní problémy návrhu:

 

-          v pojetí předloženém ve věcném návrhu zákona se jedná o návrh téměř 100% vyrovnání odebraného majetku církví, řádů a náboženských společností – to je v rozporu s filozofií původních restitučních zákonů a pojetí restitučního procesu jako celku – církve a řády by tak byly jedinou „nefyzickou“ osobou, kterým bylo možno restituovat – dosavadní pojetí umožnilo restituci pouze fyzickým osobám

-          restituční proces vůči fyzickým osobám předpokládal „odstranění a zmírnění některých majetkových křivd“, téměř plné vyrovnání majetku církví by mohlo být precedentem pro domáhání se rovného postavení i fyzických restituentů (to by se mohlo dotknou výše restituce i majetku po Tomášovi Baťovi a problémům s Lex Schwarzenberg) a to s ohledem na nepřímé prolomení data 25. února 1948

-          otázkou je jak takový zákon nazývat, je skutečně zákonem restitučním nebo jde o jiný druh zákona – zákon o odluce církve od státu. Pokud by byl v pravém slova smyslu zákonem restitučním, jde nejen o fakt obnovy fyzického vlastnictví majetku nebo náhrady za něj s respektováním výše uvedených výhrad, ale i o navrácení kontroly nad tímto majetkem, který byl vždy považován za majetek veřejný vlastněný církví, ale nakládání s ním, jeho zcizení nebo zatížení bylo vždy přísně kontrolováno a regulováno. Tuto právní úpravu z Rakousko-uherského práva převzala v nezměněné podobě i I. československá republika, byť v počátku uvažovala o odluce církve a státu, majetek církví mohl být užit jenom zákonem specifikovaným způsobem – bohoslužebným, pastoračním, dobročinným, školským a administrativním, tato povinnost byla ze zákona odstraněna až po roce 1990 s tím, že v době nesvobody byla tato povinnost definována velmi široce a obecně na rozdíl od předchozích zákonných úprav. Nejde tedy o restituci tedy návrat ke stavu k nějakému datu, ale o vyšší úroveň, kdy je církvi tímto zákonem dáváno právo takřka neomezeného nakládání s majetkem

-          do odhadu výše majetkového vyrovnání je zahrnut majetek, který podléhal I. pozemkové reformě a její revizi v roce 1947 ( zákon 215/1919 Sb. a zákon 142/1947 Sb.),

-          obecně není vůbec není jasný okruh majetku ze kterého bylo vycházeno při stanovení výše finančního nároku, lze se domnívat, že do okruhu majetku je vřazen i majetek, který byl odňatý pozemkovou reformou a její revizí v roce 1947, tyto zákony byly přijaty v době, která není předmětem restituce (před rokem 1948) – argumentace církevních kruhů bude vycházet z obdobných případů z restitučního řízení dle zákona o půdě – podle něho je rozhodné nikoli datum vydání rozhodnutí o vyvlastnění, ale fyzické převzetí tohoto majetku – tento výklad je maximálně sporný, protože po vydání dekretu nemohlo být s majetkem volně nakládáno – zejména nemohl být zcizován a převáděn, tedy není splněn hlavní atribut plnohodnotného vlastnictví, nicméně je pravdou, že opačný výklad je podpořen několika judikáty vydanými zejména v první polovině 90. let, kdy se toto aplikovalo u restituce zejména tzv. zbytkových statků, které byly odňaty na základě revize pozemkové reformy z roku 1947

-          není jasné, jaký byl použit oceňovací předpis, k oceňování výše restitučního nároku se používala (a dodnes používá u nově vyhlašovaných rozhodnutí) vyhláška platná ke dni účinnosti restitučních zákonů – vyhláška č.316/1990 Sb., postup podle jiného oceňovacího předpisu opět může vyvolat tlak na zrovnoprávnění postupu i vůči fyzickým osobám (opět viz případné ocenění restituce po Tomášovi Baťovi a dalším), obecné ocenění majetku podléhající restitučnímu řízení bylo dáno stavem ke dni odnětí nemovitosti ovšem s tím, že oprávněná osoba měla nárok na tzv. znehodnocení nemovitosti (tohoto se v návrhu zákona církev vzdává, ale není jasné, zda ocenění v tržních cenách podstatně nepřevýší původně navrženou metodu započítávající znehodnocení

-          je použit kombinovaný postup v restituci – část majetku se vydává naturálně a část formou finanční náhrady – tento postup je dle mého názoru málo přijatelný, zejména u majetku, který někdo užívá, postavil na něm svoji podnikatelskou budoucnost a návrh zákona nijak nechrání jeho právo tento majetek dále užívat, alespoň po určitou přechodnou dobu – viz některá odůvodnění nálezu ÚS 2166/10

-          zákon tiše obchází problematiku, že je mnoho případů kdy není sladěno vlastnictví stavby a zastavěného pozemku, tento fakt není řešen a může být v důsledku nebezpečný i pro samotnou církev,

 

Speciální část – poznámky k paragrafovanému znění:

 

a)      V preambuli se navrhovatel odvolává na původní filozofii restituční legislativy – tedy zmírnění některých majetkových křivd – což je v příkrém rozporu s navrženým zněním, který církvím vrací a nahrazuje vše, nerespektuje způsob oceňování majetku pro restituční procesy fyzických osob (a to i u rozhodnutí soudů nebo pozemkových úřadů, které jsou vydávány v současném období) a tím dává církvi výlučné postavení a popírá rovnost před zákonem, kdy jedné skupině přiznává vyšší práva

b)     V § 1 je definováno rozhodné období od 25. února 1948 do 1.ledna.1990, které zákon dále nerespektuje a v podstatě ho prolamuje nerespektováním zákona 142/1947 Sb. o revizi I. pozemkové reformy, v definici registrovaných církví a náboženských společností se odvolává na zákon 3/2002 Sb., ač by se měl, dle logiky restitučních zákonů, odvolávat na stav před rozhodným obdobím, tedy stanovit okruh dotčených církví a náboženských společností na základě zákonné úpravy platné před 25. únorem 1948 a jejich právní nástupce

c)      V § 2 odst. a) je úhelným pro posouzení okruhu dotčeného majetku a respektování revize I. pozemkové reformy

d)     V § 3 je nejvíce změn oproti návrhu vlády Mirka Topolánka, navrhovaná úprava by měla být v tomto smyslu zpřesněna a odůvodnění změn podrobněji rozvedeno, zejména by mělo být vysvětleno, proč se zákon týká společností, které vznikly až po rozhodném datu a nemohou být ve smyslu restituční legislativy oprávněnými osobami, v podstatě rozdělit na dvě skupiny – oprávněné osoby a jejich právní nástupce na které by bylo možno vztáhnout restituční řízení a na církve a náboženské společnosti, které byly registrovány až v průběhu rozhodného období respektive po něm a na které by se měly vztahovat pouze ty pasáže zákona, které řeší budoucí postavení a uspořádání – odluku

e)      V § 4 by stálo za to upřesnit, že PF ČR a LČR nejsou vlastníky, ale správci státního majetku a § by měl být formulován tak, že jsou státem určeny povinnou osobou v zákonem daném rozsahu

f)      V § 5 je skryto jádro pudla celého zákona:

o       odst. a) tiše prolamuje datum 25. února 1948, je mimo pochybu, že se v případě zákona 142/1947 Sb. jedná o vůli svobodně a demokraticky zvoleného parlamentu a nelze z tohoto důvodu majetek odňatý dle tohoto zákona automaticky zahrnovat mezi majetek, který se má navracet bez podrobnějšího zkoumání – dle mého názoru není rozhodné, zda stát fyzicky převzal tento majetek až po únoru 1948, ale zda tak učinil v intencích výše uvedeného zákona. Pokud ano, pak oprávněné osobě náleží maximálně valorizovaná náhrada stanovená za tento majetek, pokud nebyla vyplacena. Pokud ne je fyzická restituce oprávněná – zde je i jeden z argumentů, proč se vyhnout fyzické restituci

o       odst. d) dtto i zkrácená dražba na úhradu pohledávky státu mohla být provedena podle platných zákonů a právně čistě

o       odst. i) absolutně odmítnout, jedná se o zmírněnou variantu dřívějšího §5 odst.l), který se účelově snažil vrátit do hry nároky Řádu německých rytířů, kterým byl majetek zabaven podle Benešových dekretů,  a zda lze skutečně „lege artis“ považovat právní nástupnictví Řádu bratří domu Panny Marie Jeruzalémské za právně nezpochybnitelné. Dosud vedené soudní spory jsou v tomto smyslu prozatím neprůkazné. Ale i nová formulace odstavce i) dle mého názoru umožňuje prolomit vyvlastnění majetku podle Benešových dekretů.

g)     V § 6 odst. b) vydá se i nemovitost, která není původním majetkem oprávněných osob, ale s jejich nemovitostí souvisí – neměla by zde být formulace, že se nemovitost vydá, ale za náhradu, která bude stanovena dle zákonem stanoveného oceňovacího předpisu a vypořádána vzájemným zápočtem? Není zde kolize se zákonem o majetku státu se kterým má správce a uživatel majetku nakládat s péčí řádného hospodáře

h)     V § 7 – okruh důvodů pro nevydání nemovitosti by měl být precizován tak, že se nevydává pozemek zastavěný stavbou v majetku jiného vlastníka, který není povinnou osobou dle tohoto zákona, zdá se mi, že danou formulací chce církev, ale hlavně řády, potichu řešit problém původních staveb v majetku oprávněných osob, který ale právně účinně přešel na jiného vlastníka – zřejmě v důsledku nálezu ÚS 2166/10

i)       V§ 7 odst. 1) odst. d) rozšířit i na další stavby sloužící k veřejně prospěšným účelům (kulturním, vzdělávacím a bytovým)

j)       V § 8 odst. 8) -  kdo bude objektivně posuzovat, zda jde případ složitý a jednoduchý

k)     V § 9 odst. 1) odst. c) – jakým jiným způsobem lze prokázat právní nástupnictví než listinou – viz poznámku o možné pochybné právní kontinuitě výše

l)       V § 10 odst. 3) odst. c) se jedná o skrytou náhradní restituci, pokud majetek neexistuje nebo nelze zjistit povinnou osobu, pak by na tento fakt mělo být pohlíženo tak, že zákon řeší jen částečně nápravu majetkových křivd a nelze-li dohledat, nelze spravedlivě tuto povinnost přenést na stát.

m)   V § 10 odst. 7) se lze obávat, že tato formulace bude vnášet do majetkových vztahů nový díl nejistoty, je formulován tak, že by se povinnou osobou mohla stát i fyzická nebo právnická osoba, která nemá se státem a jeho majetkem nic společného a oprávněná osoba by ho mohla zažalovat a navíc ukládá státu poskytnout náhradu, bude-li žaloba úspěšná, i za majetek, který nemá ve vlastnictví a nemá k němu žádný jiný právní vztah

n)     V § 11 odst. 3) se jedná o citlivé téma nájemních smluv, zde je třeba přihlédnout k faktu, že majetek je po 20 let nějak užíván a mnohdy tvoří základ podnikání nebo činnosti organizací vzdělávacích, sociálních a zdravotnických služeb atd.. I u původních výčtových zákonů byla stanovena přechodná lhůta 10ti let a to v době, kde soukromé podnikání nebylo zdaleka tak rozvinuto a finanční problémy ústavů služeb a škol nebyly tak značné – část problémů by se mohla  dotknout i obcí a krajů. Specifická je pak situace u zemědělské půdy, kde nejsou respektovány výpovědní lhůty podle zemědělského zákona. Další argument proti fyzické restituci.

o)     V § 12 odst. 5) odst. b) se zdá, že formulace jde za rámec obecné právní úpravy, kdy dovolání nemá odkladný účinek

p)     V § 17 odst. 7) se dá interpretovat tak, že vyrovnání proběhne, dostaneme majetek a náhrady a o to ostatní se budeme soudit s kýmkoli, tento zákon by měl dořešit a respektovat dlouhodobou majetkovou jistotu a tato formulace to jednoznačně popírá – přijetím tohoto zákona by další nároky nad rámec tohoto zákona měly být ukončeny obdobně jako u restituční tečky fyzických osob. Bylo by potřebné jednoznačně v zákoně definovat, že poskytnutím náhrady jsou další právní spory nepřípustné – obdoba restituční tečky

q)     Návrh zákona, tak jak je koncipován, nedává základní právní jistotu v těch případech, kdy byly církevní pozemky v souladu s metodikou PF ČR směněny a uzavřena dohoda o budoucí smlouvě kupní, z dikce zákona vyplývá, že i tyto směnné smlouvy by mohly být zpochybněny a bylo by dobré je ošetřit přímo v návrhu zákona.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příloha:

 

Ocenění církevního majetku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Varianta vládní

Varianta vládní korigovaná

Varianta RFO max

Varianta RFO průměr

Druh

Výměra ha

Cena za m2 návrh zákona

Součin (mld Kč)

Cena za m2 reál. souč. cena

Součin (mld Kč)

Cena za m2 316/1990 max

Součin (mld Kč)

Cena za m2 316/1990 průměr

Součin  (mld Kč)

Lesní půda

181 326

27,74

         50,30   

              11,26   

              20,42   

                16,13   

            29,25   

                       5,32   

                 9,65   

Zemědělská půda

72 202

44,48

         32,12   

              11,22   

                8,10   

                11,80   

              8,52   

                       5,50   

                 3,97   

Vodní plochy

3611

20

           0,72   

              20,00   

                0,72   

                  3,00   

              0,11   

                       3,00   

                 0,11   

Zastavěné plochy

600

1106,78

           6,64   

         1 106,78   

                6,64   

              250,00   

              1,50   

                  175,00   

                 1,05   

Ostatní plochy

3894

30

           1,17   

              30,00   

                1,17   

                  3,00   

              0,12   

                       3,00   

                 0,12   

Budovy

324

13519

         43,80   

      13 519,00   

              43,80   

          8 000,00   

            25,92   

               4 713,00   

              15,27   

Součet celkem

 

 

      134,75   

 

              80,85   

 

            65,41   

 

              30,16   

                     

 

Komentář:

-         Pokud akceptujeme výměry pozemků a podlahových ploch, které jsou v návrhu zákona a které jsou sami o sobě velmi problematické z historického hlediska – viz stanovisko pro AKČR a rozdíl mezi výměrou pozemků, které byly přihlášeny do pozemkové reformy a její revize v roce 1947 – použitím sazeb podle oceňovacího předpisu 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky 316/1990 Sb., která je uplatňována pro oceňování nároků oprávněných osob – restituentů, dostaneme souhrny náhrad podstatně odlišných od návrhu zákona

-         Ve variantě vládní návrh korigovaný jsou použity sazby za m2 lesa a orné půdy, které respektují reálnou situaci na trhu se zemědělskou a lesní půdou, i tak je sazba za m2 orné půdy mírně nadhodnocena protože reálná průměrná cena se bude pohybovat někde okolo 7 Kč za m2, ale pro metodickou čistotu jsou použity sazby, které vycházejí ze stejných podkladů jako u vládních materiálů, ale byly podrobeny kritickému přezkoumání

-         Sazby ve sloupci max. jsou maximálními možnými vyhláškovými cenami, kdy na veškerou výměru stavebních pozemků je použita sazba platná pro Prahu, je použita nejvyšší sazba BPEJ a odhad maximální možné podlahové ceny nemovitosti určené pro bydlení podle této vyhlášky

-         Sazby ve sloupci průměr vycházejí z průměrných cen, které vycházejí z výše uvedené vyhlášky, u budov byla použita konstrukce vycházející z metrové ceny stanovené odhadcem dle návrhu zákona a její vynásobení koeficientem 0,35 který odpovídá stupni opotřebení staveb

-         Z výše uvedeného je patrné, že i když se použije odhad ceny náhrady dle vyhlášky, platné pro restituce fyzických osob, a použijí se pro církev ty nejvyšší sazby, vychází celková náhrada na 65,4 mld. korun celkem, při použití průměrných sazeb je pak celková náhrada 30,2 mld. Kč

-         Rozdíl oproti návrhu zákona činí u varianty, která používá korigované sazby, 53,9 mld korun ve prospěch státu, u varianty, která používá  maximálních sazeb podle vyhlášky 316/1990 Sb., činí rozdíl 69,34 mld. korun ve prospěch státu, u varianty průměrných sazeb to pak je dokonce astronomických  104,59 mld. korun rozdílu

 Pozn. RFO – restituce fyzických osob

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ocenění církevního majetku - výpočet finanční kompenzace ve variantě fyzického vydání majetku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Varianta vládní

Varianta vládní korigovaná

Varianta RFO max

Varianta RFO průměr

Druh

Výměra ha

Cena za m2 návrh zákona

Součin (mld Kč)

Cena za m2 reál. souč. cena

Součin (mld Kč)

Cena za m2 316/1990 max

Součin (mld Kč)

Cena za m2 316/1990 průměr

Součin  (mld Kč)

Lesní půda

           181 326   

27,74

             50,30   

              11,26   

          20,42   

           16,13   

     29,25   

             5,32   

       9,65   

Zemědělská půda

              72 202   

44,48

             32,12   

              11,22   

             8,10   

           11,80   

       8,52   

             5,50   

       3,97   

Vodní plochy

                3 611    

20

               0,72   

              20,00   

             0,72   

             3,00   

       0,11   

             3,00   

       0,11   

Zastavěné plochy

                   600   

1106,78

               6,64   

        1 106,78   

             6,64   

         250,00   

       1,50   

        175,00   

       1,05   

Ostatní plochy

                3 894   

30

               1,17   

              30,00   

             1,17   

             3,00   

       0,12   

             3,00   

       0,12   

Budovy

                   324   

13519

             43,80   

      13 519,00   

          43,80   

     8 000,00   

     25,92   

     4 713,00   

     15,27   

Součet celkem

 

 

          134,75   

 

          80,85   

 

     65,41   

 

     30,16   

Lesní půda

           151 814   

27,74

             42,11   

              11,26   

          17,09   

           16,13   

24,49

             5,32   

8,08

Zemědělská půda

              32 760   

44,48

             14,57   

              11,22   

             3,68   

           11,80   

3,87

             5,50   

1,80

Vodní plochy

                   709   

20

               0,14   

              20,00   

             0,14   

             3,00   

0,02

             3,00   

0,02

Zastavěné plochy

                   105   

1106,78

               1,16   

        1 106,78   

             1,16   

         250,00   

0,26

        175,00   

0,18

Ostatní plochy

              12 784   

30

               3,84   

              30,00   

             3,84   

             3,00   

0,38

             3,00   

0,38

Budovy

                      56   

13519

               7,54   

      13 519,00   

             7,54   

     8 000,00   

4,46

     4 713,00   

2,63

Hodnota vydávaného majetku celkem

 

 

             69,37   

 

          33,45   

 

     33,48   

 

     13,10   

Finanční kompenzace

 

 

             65,38   

 

          47,40   

 

     31,93   

 

     17,07   

 

 

 

Komentář:

-         Pokud uvažujeme variantu kombinace finančního vyrovnání a fyzického vydání majetku, který vlastní zákonem určené povinné osoby, vychází finanční kompenzace na 65,4 mld. Kč – v návrhu zákona je stanovena 59,4 mld. Kč, zřejmě s ohledem ještě na poskytovaný příspěvek na činnost, který se bude odbourávat postupně

-         Pokud použijeme jiné varianty ocenění majetku, pak vychází finanční kompenzace na 47,4 mld. Kč u varianty korigované vládní – rozdíl 12 mld. Kč.

-         Pokud použijeme přístup, který byl zvolen u restituce fyzických osob, pak ve variantě s použitím maximálních sazeb je rozdíl už 27,5 mld. Kč a u varianty s průměrnými sazbami je rozdíl dokonce 42,3 mld. Kč.

 

Pozn. RFO – restituce fyzických osob

 

 

 

Přílohy: