KOLÉBKA NDOP
Internetová národní databáze občanských podnětů (www.podnety.cz) je „vnučkou“ nařízení, kterým jsem (v roce 1968) skupině důstojníků - techniků jednoho motostřeleckého pluku - „zakázal“ užívat poznámkové bloky.
Místo nich dostali papírové štítky s okrajovou perforací, tužku a na jednom ze štítků text legendy (šablony) k očíslovaným otvorům.
Podle ní, tečkami u očíslovaných otvorů se snažili vyjádřit KDE, KDO a Co by měl udělat, aby zítra bylo lépe než dnes. Povinně takto „úkolovali“ i sami sebe.
Zřídili jsme „poštovní“ schránku pro sběr „vyplněných“ štítků, a těm kdosi (směrem k okraji) občas prostříhal označené otvory.
V pravé poledne bývalo krátké shromáždění. Týkalo se hlavně funkcionářů odpovědných za stav techniky.
Chodil jsem na ně o 10 minut dříve. Pomocí pletací jehlice (štítky s postřiženými otvory se na ní neudržely) jsem svazek štítků roztřídil. Převážně podle kompetencí . Příslušné hromádky pak u svých židlí na stole našli jednotliví technici praporů, velitel opravny, atd.
Svůj svazek jsem měl samozřejmě i já a bývaly to zvláštní schůzky. Nikdo nehovořil. Každý se si rychle (pomocí vlastní jehlice) oddělil „zrno od plev“a občas pořídil kopie „důležitých“ návrhů. Na některé označil úroveň realizace (opět tečkami tužkou u příslušných otvorů) a bylo-li třeba, cosi na zadní stranu připsal.
Pak byla krátká pauza na připomínky, definoval jsem hlavní úkol dne, týdne ....a rozchod. A bylo dalších 24 hodin co dělat:-)
Důsledky?
Každý, kdo znal text legendy, mohl si během několika vteřin zjistit, kolik je např. aktuálně nepojízdných tanků, transportérů či aut dle typů - s vazbou na charakter poruchy a jednotku, které technika patřila. Důstojník pro zásobování věděl, kdo a jaké náhradní díly právě potřebuje, důstojník pro výcvik řidičů z archivu děrnoštítkové databáze poznal, u které jednotky se technika ničí víc než jinde - prostě paráda!
Metoda se osvědčila i pro anonymní ankety. Bylo docela napínavé čekat, jak dopadne, když na jednom ze shromáždění byla vyvěšena její legenda a okamžitě po sesbírání štítků anketu jeden z nás přede všemi vyhodnotil. Ptal jsem se, zda „podnik“ řídím dobře, spíš hůře anebo špatně, a proč. Výsledek mne docela potěšil.Ukázal však i slabiny mých metod řízení , chování , znalostí, atd.
K útvarům často chodili kontroloři. Zpravidla z velitelství divize, bez ohlášení a kontrolovali kde co. U nás však měli smůlu. Sotva kdy našli vadu, která už nebyla evidována. V podstatě bylo možné udělat zápis o stavu techniky, úrovni výcviku a kázně okamžitě - v mé kanceláři. Stačilo přinést děrné štítky.
Přínosy?
Během půl roku se sotva vyhovující stav techniky změnil na výtečný a to platilo i pro mezilidské vztahy.
Smůlu však měl náš projekt. Přestože obstál před oponentní komisí odborníků z vysokých škol, výzkumných ústavů a ministerstev a byl v poloprovozu vyzkoušen píseckou tankovou divizí - zardousila ho sovětská okupace. Lépe řečeno - následná česká „normalizace“ přidusila autora projektu. Dostal jsem „padáka“ a nebyl zlatý. Buď jsem to s baťovským pojetím účasti „mistrů“ a "dělníků" na řízení podniku přehnal, nebo se nadřízení a vysocí političtí funkcionáři báli, že by v systému neobstáli.
Projekt byl „demobilizován“ a dnes funguje na internetu - adresa: www.podnety.cz. A jak se zdá, „nadřízení“ a vysocí političtí funkcionáři se ho stále bojí. Čekám, kdy dostanu padáka :-)