NUTNOST STANDARDIZACE - PROJEV ROVNOPRÁVNOSTI ČLENSKÝCH ZEMÍ EVROPSKÉ UNIE

Souvisí s podnětem číslo 20091113170919

NUTNOST STANDARDIZACE - PROJEV ROVNOPRÁVNOSTI ČLENSKÝCH ZEMÍ EVROPSKÉ UNIE

 

Již delší dobu jsou zaměstnaneckou veřejností vedeny kritické připomínky na diskriminační podmínky a prostředí pro české zaměstnance velkých nadnárodních obchodních řetězců v ČR.Vedle tohoto fenoménu jsou středem pozornosti také výrazné nesrovnalosti a nedostatky v oblasti kvality potravinářských výrobků a zboží, které se dostává na pulty těchto nadnárodních obchodních řetězců, ale i do tuzemských obchodních firem s potravinářskou komoditou.


Diskriminační podmínky zaměstnanců nadnárodních obchodních řetězců (jmenovat není důležité, podmínky jsou ve všech, až na výjimky, stejné, tj. špatné) jsou dlouhodobě jak předmětem kritiky, tak i neúspěšné snahy dosáhnout byť dílčích úspěchů. Charakteristiku diskriminace českých zaměstnanců v nadnárodních obchodních společnostech obecně,lze spatřovat v nepravidelnostech pracovní doby, resp. směn, práce (vynucená ) nad rámec pracovních povinností dle pracovní smlouvy, její neadekvátní ocenění (odměna), vícepráce na úkor chybějících zaměstnanců (úsporná opatření na mzdách), nedodržování zákonem stanovených přestávek na odpočinek či občerstvení, silně podhodnocené mzdové podmínky ve srovnání s celostátním (českým) průměrem měsíčního příjmu a podobné jevy, to vše při srovnání s pracovními podmínkami, prostředím a mzdami zaměstnanců stejných firem v mateřských, ale i jiných vyspělých státech EU se diametrálně liší silně v neprospěch českých zaměstnanců.


Má-li se naplnit proklamovaná prospěšnost úzké spolupráce zemí Evropské unie, musí být respektována i práva občanů jednotlivých zemí na rovnoprávnost a spravedlnost ve vzájemném pracovním postavení a to bez ohledu, zda český zaměstnanec pracuje v německé, francouzské či jiné zahraniční firmě či naopak, tzn., aby jejich pracovní a mzdové podmínky byly relativně vzájemně rovnocenné a spravedlivé. Dosud platí, že zásada rovnoprávnosti a spravedlnosti zůstala daleko před hranicemi ČR. Co je však naopak výhodné ze strany nadnárodních obchodních řetězců v ČR vůči zahraničí, jsou právě zisky, dosažené díky diskriminovaným přístupem k zaměstnancům, výkonu jejich práce a nesrovnatelně nižšími mzdami.


Jestliže se orgány EU zabývají regulacemi, omezeními, normováním, ale i standardizací ve všech oblastech lidské činnosti (někdy až iracionálně), které jsou potažmo aplikovány v členských zemích jako nepsaná norma či zákon té které země, měly by se příslušné orgány EU především zabývat lidským potenciálem, jako pracovní silou, na které záleží další faktory ekonomiky a dynamiky rovnocenného rozvoje jednotlivých států EU a tím celého společenství EU. Tím jsou myšleny spravedlivé a rovnocenné podmínky občanů všech členských zemí EU, k jejichž naplnění je bezpodmínečně nutná standardizace pracovních podmínek, prostředí a mezd legislativou EU, aby mohly být regulérně uplatňovány v rámci výkonu zaměstnání u nadnárodních firem v ČR.

 

V oblasti kvality potravinářských výrobků a zboží u nadnárodních obchodních řetězců, ale i u tuzemských obchodních firem je situace, s mírnou nadsázkou, katastrofální. Příznačné je názor českých odborníků a znalců z oblasti gastronomie,resp.potravinářského průmyslu obecně, že „Česko je popelnicí Evropy". Dost zdrcující hodnocení na to, abychom se nemohli touto problematikou rovněž zabývat. Jak jinak, prim v obchodních sítích ČR s potravinářskými výrobky a zbožím hrají opět nadnárodní obchodní organizace a firmy, které určují podmínky na našem trhu s potravinářskými komoditami.


Konstatování, že „Kvalita toho co jíme, se ani dvacet let po revoluci nemůže měřit se západem" hovoří za všechno. Podle odhadů Potravinářské komory ČR je asi třetina českých spotřebitelů ochotna si za kvalitu připlatit. Jenže není kde a z čeho si vybrat. Zatímco v jiných odvětvích či oblastech obchodu (příp.služeb) si vyberou náročnější zákazníci a i ti, co mají do kapsy hlouběji, v oblasti potravinářského sortimentu je nabídka podstatně horší, ne-li přímo nedostatečná. Mezi supermarkety v ČR vítězí od r. 2006 „diskonty", které se specializují v lepším případě na zboží druhé kategorie, tedy výrobky a zboží nižší kvality, v tom horším případě pak nabízejí za pár korun výrobky, které se dají potravinou nazvat jen s velkou nadsázkou.


„Ceny, které budete milovat!", „Nyní ještě levněji!", „S námi ušetříte!". To jsou slogany, které se snaží kupujícím vsugerovat, že nabízejí stejnou (výbornou) kvalitu za stále méně peněz. Ve skutečnosti se ale zákazník hrabe v regálech ve zboží druhé či ještě nižší kvality, tedy zboží, které je v západních „vyspělých" státech de facto neprodejné. Česko je „přesupermarketyzováno", což má za následek tvrdý konkurenční boj. Ten je veden někdy až nevybíravými způsoby, zvláště na úkor (ždímání) českých dodavatelů, ale i zákazníků.

 

Zvláštní pozornost však zasluhuje výše zmíněná kvalita potravinářských výrobků a zboží. Ta hraničí s drzostí a bezostyšností výrobců, nikoliv především českých, ale naopak, zahraničních (i když čeští se rádi přizpůsobují, co jim také zbývá). Původní originální smetanový nanuk, později vyráběn bez smetany, byla původní smetana nahrazena rostlinným tukem (lidskému organizmu neškodným kokosovým olejem), který bychom ve smetanové zmrzlině nečekali a ... český spotřebitel to nepoznal. A výrobci šly nemalé úspory do kapsy. V potravinářské branži (kromě renomovaných výrobců) přitom neexistuje nic běžnějšího, než zahušťovat jogurt škrobem, kakao nahradit ztuženým tukem, česnekové stroužky pastou, místo pekanových ořechů dát obyčejné-vlašské. Venku (v zahraničí) by si to zákazník nenechal líbit, u nás to naopak zákazník nepřímo vyžaduje! Proč? Chce ty nejlevnější potravinové výrobky , ale jen těžko může čekat, že si za pět korun koupí kilo uheráku! Taková je skutečnost. Těmto praktikám se odborně říká "optimalizace receptury". Že je to vůči zákazníkovi nepoctivé, nikoho nezajímá. Takto bychom mohli pokračovat na příkladech u masných výrobků, ovoce, zeleniny atd., nicméně platí, že si za tento stav můžeme, objektivně řečeno, sami. Při vědomí, že kupujeme levně, málokterý zákazník zauvažuje, proč je to tak (relativně) levné. Náš zákazník (až na výjimky) není ani schopen rozpoznat kvalitu od nekvality, protože, opět de facto, neměl ani možnost vysokou (prvotřídní) kvalitu ochutnat či poznat. A pokud nedostane tuto možnost poznat a rozdíly rozpoznat (samozřejmě s předpokladem, že za vyšší kvalitu si bude muset připlatit), dokud nebude na základě těchto poznatků schopen výrobek pro nekvalitu vrátit a nekupovat jej, dokud výrobce nezjistí, že jeho výrobky nejdou na odbyt, dotud bude český zákazník kupovat i nadále s falešnou představou, co si za levný peníz koupil dobrého!


Jiná kapitola je uplatňování se českých dodavatelů s dodávkami svých výrobků na pulty či regály supermarketů a diskontů. Jsou veřejným tajemstvím způsoby a praktiky, co vše musí domácí ( tedy český) výrobce udělat, aby se dostal na pult nebo regál těchto obchodů. Poplatky za regálovné, za uvedení na propagačním letáku, množstevní slevy, zpětné bonusy a řada jiných „pozorností", které si vymiňují tito „obchodníci", jejichž praktiky lze považovat za lichvu, vydírání, případně skrytou korupci (vynucené uplácení-podplácení), lze kvalifikovat jako nezákonnou činnost z hlediska českého práva. Dosavadní, nutno poznamenat ne mnoho účinná snaha o nápravu tohoto stavu, vyvolává nutnou potřebu navození respektu zákonných norem a standardizaci obchodních praktik a norem ve shodě se stejnými obchodními praktikami, běžně používanými v zemích původu či vlastníka firmy, působící na území ČR. Je to především v zájmu ochrany domácích výrobců a dodavatelů, kteří jsou uzurpování cizím kapitálem ve vlastní zemi.


Je toho mnoho dalších negativních poznatků, co lze připsat na vrub těmto „gigantům" s potravinářskými (ale nejen jimi) produkty, které se dotýkají především zaměstnanců těchto subjektů, ale i zákazníků samotných. Jmenujme alespoň neuspokojivou pracovní dobu a to jak omezením (krácením) týdenní pracovní doby (lze výjimečně tolerovat s ohledem na stávající krizové období), prací o sobotách, nedělích a svátcích, které jejich kolegové v zahraničí (u týchž firem) neznají, výší hodinové mzdy (jak kde, ale není vzácností sazba 53,-Kč/hod. hrubého), nevyplácení příplatků za směnný provoz, nedodržování zákonné doby na přestávku (občerstvení, odpočinek), stejně jako nedodržování zákonem stanoveného limitu pro zvedání břemen v případě zaměstnankyň a mnohé další.

 

Stručně řečeno, provozování obchodní činnosti nadnárodních firem v ČR (byť s českým vedením), je neadekvátní provozování téže činnosti firem v západních zemích (Francie, Německo, Itálie, Rakousko, Anglie apod.) a to jak co do úrovně kvality zboží a výrobků, poměru dovozu a vývozu, postavení místních dodavatelů, cenových relací, zaměstnaneckých podmínek aj., které z našich občanů a výrobců (dodavatelů) dělají druhořadé, námezdní dělníky, resp. outsaidry, diskriminují je v pracovním a obchodním postavení a podmínkách ve srovnání s kolegy v jiných západních zemích.To vše je podřízeno jedinému zájmu: zisku! Přitom zde není řeč o různých regulacích, opatřeních a omezeních, které jsou z EU transferovány na náš trh a výrobu a jsou mnohdy nelogické až iracionální.


Je nutné se těmito problémy a nedostatky zabývat nejen na úrovni laické veřejnosti, ale především na úrovni vlády, parlamentu a hlavně na úrovni EU. Jedině tyto orgány mohou situaci a postavení českých zaměstnanců a dodavatelů ovlivnit, změnit a také standardizovat a uzákonit. U nich totiž všechno začíná a končí.

 

Napsáno za použití materiálu z týdeníku Instinkt od autorky L. Jánské).

 

Jiří Baťa

Přílohy: