NENÍ OBČAN JAKO OBČAN

Souvisí s podnětem číslo 20090614202135

Již delší dobu, přesněji 4 roky, se domáháme jistého opatření. Je to však boj s větrnými mlýny. Několik podnětů, požadavků, mnoho připomínek a stížností - všechno marné. Orgány veřejné správy, tedy v našem případě MÚ, buďto na věc nahlíží s nezájmem, nebo jej postoupí „svému" odboru Životního prostředí. Ten se sice o věc zajímá, přesněji řečeno ji zdlouhavě "vyřizuje", bohužel vždy se stejným výsledkem. Negativním. O co jde?

 

V bezprostřední blízkosti našich domovů se nachází stromořadí či park. Ale o park vlastně nejde. Je to soukromé, zdí obehnané prostranství, což kdysi býval park, ale dnes je z toho džungle. Ve stromořadí jsou převážně části topoly, menší části břízy, rostoucí na soukromém pozemku. Rostou, aniž by se o ně kdo staral. Stromy, především topoly, nejenže brání přístupu slunce na naše obydlí, znečišťují okolí domů polámanými větveni a spadlým listím, ale především - ohrožují naše majetky, zdraví a životy. A to jsou důvody, proč se snažíme, aby se problematika řešila.

 

Zásadní problémy jsou dva. První, že stromy jsou na soukromém pozemku, jejichž majitel nemá o stromy (ale i o celou plochu) faktický zájem. Je to pro něj přítěž, protože jakékoliv opatření (ořezy stromů, sečení trávy, úklid spadlého listí a větví) vyžaduje jisté finanční náklady. Z toho také vyplývá „zájem" vlastníka na řešední. Nakonec nebyla jiná možnost, než aby ohrožení sami vedli korespondenci s odborem ŽP.

 

Poslední pokus (žádost o povolení pokácení stromů) byl učiněn cca před třemi měsíci, výsledek je takový, jaký se dal očekávat. Není sice ještě konečný, ale již z posledního stanoviska, které odbor ŽP zaslal je jasné, jaký bude. Dle odboru jsou stromy zdravé a nevykazují žádné změny či stavy, které by vedly k ohrožení na majetku, zdraví či životě obyvatel. A to je pro ně zásadní stanovisko. Stromy prý jsou zdravé (staré 37 let) a
nevykazují změny! Prý tvoří ucelený přírodní útvar, vhodně zasahující do krajiny. „Odborníci" se nevyjadřují k názoru, že stromy by mohly být (a také jsou) svému okolí nebezpečné, vzhledem k k častým nevyzpytatelným bouřkám, vichřicím a jiným přírodním živlům. A pokud snad připustí možnosti jistého ohrožení, pak opakovaně zdůrazňují skutečnost, že se jedná o soukromý majetek, že je to starost majitele, ale že oni, bohužel, prý nemohou nikomu přikazovat, co má a nemá dělat.

 

Taková situace je v již zmíněném „parku". S tím rozdílem, že se jedná i jiné druhy dřevin, a že hlavní nebezpečí tkví v suchých větvích, ale i celých stromech, jejichž větvě přesahují na veřejné prostranství (cyklostezku) či na soukromé pozemky. V poslední době došlo sice k jisté nápravě, ale to věc zásadně nijak nemění. Nejednou zde při bouřce padly stromy. Zatím sice poškodily jen majetek, ale nelze přece čekat, až padnou na obydlí, kde mohou zranit či zabít jejich uživatele. Přes mnohá upozornění, podněty, urgence a pod. je zájem ze strany veřejné správy minimální. Vždy s odkazem, že se jedná o soukromý majetek a že tedy nelze nikomu nic nařizovat. To přece není žádný argument, protože existují zákonné normy, které lze použít - jen chtít.

 

Jaký tedy je zájem orgánů veřejné správy o práva občanů, jak se staví k povinnostem svým a povinnostem „podnikatelů"? Jsou snad soukromníci, alias podnikatelé něco víc, jako řadový občan? Proč ten opatrnický postoj vůči podnikatelům a striktní, v lepším případě neutrální postoj vůči občanům? Není zájem jako „zájem". Zájem ze strany orgánů - s náznakem korupce v případě podnikatelů a NEzájem orgánů - pro jistotou „nekorupce" ze strany občanů. Příkladů pro toto konstatování je celá řada. Postoje a vyjádření k nim jsou, ze strany úřadu, vždy stejná a pro občany nepřijatelná. Lidé v orgánech mají přece svoji „váhu", která vždy převažuje zájmy nás, občanů. Občan se může „upodnětovat", uvyjadřovat a upsat . . . Zatím zůstává vše „totálně modré". Ale sotva lze očekávat, že „oranžové" bude o něco lepší.

 

S pocitem nedůvěry ve spravedlivou a poctivou práci veřejné správy (snad i jménem ostatních spoluobčanů) výše uvedené dne 18. srpna 2009 sepsal

 

Jiří Baťa z Holešova.

Přílohy: