Náš soudruh učitel matematiky

Souvisí s podnětem číslo 20030827183005

Náš soudruh učitel matematiky.

(Příběh neznáme ženy.)

Získal přezdívku Herodes. Během dvaceti sekund napsal z hlavy na tabuli příklad, dlouhý jako Lovosice, a rovnítko. Třída strnula a upuštěný špendlík by vydal zvuk bomby.

Vyvolal pět nešťastníků k tabuli, a už to jelo. Za rovnítkem se rozechvělé ruce snažily vypočítat příklad. První zaváhání, a ozvalo se "Pět, sednout!", "Pomalej, tři, sednout!","Blbej, pět, sednout!“, „Ještě blbější, pět!", "Kuba se nám překonal, čtyři, sednout!". Nejblbějšího, vyprovodil ze stupínku pořádným pohlavkem. Kuba je dnes, mimochodem, řádným profesorem fyziky na prestižní universitě v USA, a deset týraných studentů si vybralo po maturitách Matfyz. Můj oblíbený předmět, ať jsem studovala cokoliv, byl matika a mechanika.

Dnes by pana soudruha učitele odsoudili a zavřeli, že by zčernal. Za všechny ty pohlavky, štulce a modřiny na rukou, co nám udělal dřevěným pravítkem. Holky tahal za vlasy a vyhazoval na hanbu, čumákem ke zdi k umyvadlu, v rohu třídy. Prostála jsem tam něco hodin, a přesto mi nic z probírané látky neuniklo. Když mi řekl, že tak beznadějně blbou holku ještě neviděl, že ubozí rodiče určitě nevědí, co zplodili za dementa, a mnoho jiných pochval tohoto typu, tak doma ani muk. Mamička by řekla, že to tak bude, protože pan učitel má vždycky pravdu.

A já vím, že nebýt jeho, neuměla bych matiku, a měla bych odborníky diagnostikovanou lehkou mozkovou dysfunkci a zvláštní péči ohledně mého vzdělávání.

Shrnuto a podtrženo: nás, chudinky, nikdo nikdy neuznal za nemocné dyslektiky, dysgrafiky, dysjánevímco, za postižené mozkovými dysfunkcemi, nebo hyperaktivní. My jsme byli prostě blbí, nebo neukáznění. Dostali jsme po čumáku, mnozí hned při projevu blbosti a nekázně ve škole, mnozí až doma,

když matky, popřípadě otcové, přečetli poznámky nebo vysvědčení. A bylo vymalováno. Škola se s námi nemazlila a díky za to. Rodina nám dala mantinely i za to dík.

 

A tak se stalo, že když můj milovaný vnuk, po pěti hodinách nechtěl pochopit, jak se počítají rovnice, a Neurol přestal působit, použila jsem onu starou metodu mojí mamičky a  Herodesa. Trefila jsem se přesně, facka sedla a stal se zázrak: vzápětí jsme počítali zcela bezchybně jednu rovnici za druhou.  Z matematiky máme za jedna. Že neumí jíst příborem, už nějak přežiju ................................. 



 

Vložte komentář

Jméno nebo přezdívka :
E-mail :
Komentář :
Opište kód z obrázku, prosím:

Znak @ bude převeden z důvodů ochrany vaší adresy na (zavináč), nemusíte se bát vyplnit pole E-mail.

Zatím bez komentářů

?>