Václav Klaus a jeho červeno černý svět

Souvisí s podnětem číslo 19960430102007

 

Plodný spisovatel Václav Klaus (na úkor plodného prezidenta), v předvečer konce svého dlouholetého putování za zdmi pražského hradu, se jal napsat další, nepochybně zajímavou, možná i poučnou  knihu. Ta ponese název „My, Evropa a svět“. Předesílám, že jsem knihu neviděl a tedy ani nečetl, takže nemohu vycházet z jejího textu, nicméně jsem si přečetl  úvod k této knize z pera samotného autora (zde: http://www.klaus.cz/clanky/3260). Není toho mnoho, ale zas ne tak málo, aby si člověk z poněkud „jiného těsta“ neudělal subjektivní dojem, nad čím Václav Klaus,  ještě ve funkci prezidenta, lamentuje.

      Dost výrazně padne do oka hned první věta úvodu ke knize, kde nám V. Klaus sděluje, v jakémže systému jsme to vlastně žili. V tomto pohledu zjišťujeme, že jsme jako bývalá Československá republika dosáhli něčeho, o co usilovali v SSSR od r. 1918 (a co se jim přes veškeré úsilí do dnešních dnů nepodařilo) a sice, že jsme podle Václava Klause   žili  komunismu! Na tomto konstatování pak V. Klaus staví své úvahy, v mnohém na tento „komunismus“ vzpomíná nostalgicky, aby  hned na to s nohama na zemi dedukoval nenaplněná budoucí očekávání. Ovšem pozor, abyste si nepředstavovali nějaké silné emoce zklamání, i když i o něm V.Klaus emotivně vypráví. Přesněji řečeno, dnešní člověk prý  s odstupem pouhých dvou desetiletí musí velmi nerad konstatovat, že je svět, ve kterém teď žije, daleko socialističtější, ne-li komunističtější, tedy v každém případě nesvobodnější, než si tehdy, v prvotním nadšení a elánu, představoval. Jinými slovy, že socialismus, potažmo  komunismus znamená život v totální  nesvobodě. Podle  mne je to příměr jako voda=oheň.

     Je s podivem, že vysoce vzdělaný, sečtělý a mimořádně nadaný člověk není znalý pojmu “komunismus”. Abych byl přesnější, on to zcela jistě ví, ovšem v daný okamžik je pro něj výhodnější  podat tuto skutečnost vice než nadneseně, byť dojem, že plácá nesmysly zůstává. Chápu, nikdy to nebyla jeho parketa, ale člověk jeho formátu by měl, chce-li o tom minulém období mluvit, pak by bylo  vhodné držet se politologických faktů  a místo onoho komunismu zmínit “socialismus” i když při jeho vzdělání a přehledu by bylo ještě v zájmu objectivity  dodat, že ten socialismus se u nás teprve budoval. Pravda, v duchu socialismu společnost žila, budovala jej s utopistickou vidinou komunismu, o kterém však Klaus tvrdí, že jsme v něm žili. Čeho je moc, toho je příliš, ale V. Klaus již ne jednou prokázal, že rozpory jeho slov a skutečností jsou takřka jeho doménou. Nebo spoléhá, že knížku budou číst hlupáci, kteří  budou jen uznale pokyvovat hlavami nad neomylností vidění a vědění V.Klause?  Nepochybuji, že jeho názor bude řada lidí glosovat s pochopením, nicméně  je nutné se poněkud více  a usilovněji  zapřemýšlet, protože  Klaus takto mluví o černočerveném vidění současnosti a doby nedávno minulé. Jeho pohledy pak mají zřejmě paušálně platit pro pohledy  (a úsudek) všech ostatních občanů. S lítostí však již předem konstatuji, že jsem přesvědčen o tom, že tato, stejně jako mnohé jiné, knížka nebude bestselerem těch, o kterých píše či je jim  určeno.

     Dnešní člověk a zde je nutné zdůraznit obyčejný, řadový, většinový a přiměřeně bohatý i chudý (ten chudý převládá)  má také, jak jinak, svůj pohled na současnou společnost, na stát, na systém a stav, ve kterém se díky systému  a státu nalézá. Pochybuji však, že by tento občan “většinově” sdílel názor nebo pohled V. Klause o tom, že svět, ve kterém žije je daleko sicialističtější, ne-li komunističtější, než dříve. Pravdu mu ovšem nelze upřít  příměr  nesvobody, protože o výsadě a výhodě svobody  dnes s uspokojením mluví každý pravicový politik, každý pravicově orientovaný člověk, každý bohatý člověk, resp. každý, který má opodstatněné výhrady k bývalému režimu. Režimu, kdy vládli komunisté, což ovšem neznamená, že to byl komunismus. Pro tyto lidi  je svoboda synonymem současné doby, v níž tato svoboda  dává těmto lidem  “křídla” nikoliv k poctivé a odpovědné práci pro stát  a  společnost, (byť v duchu kapitalismu, ale  i tam se musí pracovat, notabene poctivě a odpovědně), ale dravé a bezohledné  volné ruky trhu, neznalosti špinavých peněz, bezohledné dehonestaci Ústavy a zákonů, politickým intrikám, lžím, korupci, lobbyismu, podvodům,  krádežím, kriminalitě, bezprecedentnímu ožebračování  občanů, ale i celé společnosti, snižování lidské důstojnosti, devastaci kultury, zdravotnictví, školství, přírody, společenských hodnot atd.

     Nesvoboda však ohrožuje většinu poctivých a slušných občanů, když  je jejich identita, obrazně řečeno” vyvěšena na každém rohu”, ví se o něm všechno, aniž by to on sám věděl, co se o něm ví, je sledován na každém kroku jak kamerami, tak odposlechy (monitorováním) telefonů, ví o něm kdekterá společnost, kterou on osobně nezná, nikdy s ní nebyl ve styku. Ale také, že se jako nezaměstnaný musí hlásit k “befelu” na úřadech jen proto, že mu stát nebyl schopen zajistit práci (Drábek a někteří další však tvrdí, že : Kdo chce práci najít, ten ji najde!) a když už si ji najde, aby nedej bože, pracoval na černo!

      Je toho mnoho, co potlačuje onu svobodu ve srovnání s těmi, kteří změnu společnského systému vyzdvihují právě plusem svobody. Ano, svoboda umožňuje občanům volně vycestovat z republiky, čímž se ohání ale ti, kteří na to mají. Zda této svobody mohou využívat i jejich spoluobčané s  mizernými dvoutřetinovými platy celostátního průměru, je nezajímá. Oni vidí svoji svobodu za svoje peníze. Jinými slovy: svoboda = peníze, nebo naopak. Kdo je nemá, nemá ani svobodu a ani se svobodným necítí.

     V tomto je třeba dát V. Klausovi mimořádně  za pravdu, jen nechápu, proč hraje na obě strany, když on sám (ani náhodou) k těm nesvobodným nepatří. Že by soucit, solidarita, pochopení? Ale kdeže, to mu jen schopnost  a umění  ve  vyjadřování  obsahů svých myšlenek dovoluje zmiňovat i to, v čem si v podstatě protiřečí ,co je víceméně  nelogické a v co snad ani sám nevěří.. Ale takový už  je Václav Klaus.

     Divím se však  erudovanému, vysoce vzdělnému, světem v mnohém i  (ne)uznávanému panu profesorovi, inženýrovi a docentovi, že je schopen veřejně zaměňovat  tak flagrantní skutečnost, jako je vydávat vládu komunistů (ergo kladívko, kdyby jen jich, že?) za komunismus. Jistě mi bude prominuto, když  zde nebudu pro pana prezidenta specifikovat rozdílnost pojmů, názvů a podstaty, ale vrátím se k úvodu ke knize, v němž se V. Klaus mj. vyznává k obdivu R.Reagana a Margaret Thatcherové (alias Železná Lady). Ne, že by to bylo něco nového, ale ve smyslu změny politického systému (komunismu!!!) a vývoje, kterým společnost procházela až do dnešních dnů, připomíná V. Klaus čtenářům  své místo na (současném)  politickém nebi. Chce tím vyjádřit vděk za to, že to byli oni, kteří jej (zřejmě) vedli oním politickým směřováním a životem, který je dnes předmětem jeho upřímné kritiky světa a osobního zklamání.

      Škoda, že v jeho některých slabých chvilkách nevzpomene také  časy, díky jimž je dnes tím, čím je. Třeba jeho období komunistickým státem zaplacených VŠ  studií, nejasné  období po studiích včetně jeho zahraničních  stipendií, pozoruhodné  (na tu dobu ) výhodné umístění v Prognostickém ústavu, jeho profesura  atd. Ale také něco z dob nedávných, např. kuponové privatizace, rozdělení republiky, zákulisních politických her a rošád při volbách prezidenta, nebo trapné  opomenutí vrácení protokolárního pera a pod.

    Na začátku svého článku jsem poznamenal, že jsem knížku neviděl a nečetl. Omlouvám se, pokud  něco z toho, co jsem zde uvedl se bude v knize nacházet, či bude o tom řeč.  Obávám se však, že ačkoliv se od V. Klause  lze dočkat lecčehos nevídaného (viz sdělení o komunismu v ČSSR), ze znalosti věci nejen jeho samotného, ale i rétorik všech politiků jeho formátu (nebo jemu hodně blízkých) jsem přesvědčen, že bude sice košatě rozvíjet své úvahy, názory a zkušenosti, avšak osobní sebereflexe, natož  kajícného “sebemrskačství” jeho života za “komunismu” , ale i krátce  po něm (tj. už v demokratickém státě), nebude  schopen. Není divu, jeho život v  “komunismu”  mu zřejmě dal svou “životní” lekci.

25.12.2012                                                                                 Jiří  B a ť a

 

 



 

Vložte komentář

Jméno nebo přezdívka :
E-mail :
Komentář :
Opište kód z obrázku, prosím:

Znak @ bude převeden z důvodů ochrany vaší adresy na (zavináč), nemusíte se bát vyplnit pole E-mail.

Zatím bez komentářů

?>