Vztah opozičních struktur k politickým stranám

Souvisí s podnětem číslo 20111125094809

JUDr. Petr Kužvart doporučil členům a příznivcům „Iniciativy za společenskou změnu“,  aby se vyjádřili k níže uvedené problematice.  Totéž však může  udělat každý  čtenář - komentářem k tomuto článku.

K otázce vztahu občanských opozičních struktur k politickým stranám - podklad pro diskusi 

Jsme v politice realisty. Proto chápeme, že tu strany jsou a minimálně ještě po nějakou dobu budou a že jejich roli v tom dobrém i špatném musíme brát v úvahu. Plošné odstranění stranického systému není na pořadu dne. Ve vztahu k politickým stranám nepaušalizujeme. Velmi odlišná je situace strany, jež je zastoupena ve vrcholové politice, dokonce se účastní ovládání výkonné moci, od stran mimoparlamentních. Nemáme potíže spolupracovat s Piráty a podobnými formacemi, jež se spíše svými vlastnostmi a povahou blíží registrované občanské iniciativě - tím bližší jsou i nám. Naše struktury jsou otevřeny straníkům. Neradi bychom ale dopadli tak, že občanské struktury budou podpůrnými skupinami té které politické strany a budou v jejím vleku. Zákaz hegemonizace musí platit i zde. Přitom je naprosto přirozené, že zejména opoziční strany jsou k občanským strukturám vstřícné, občas se spoluúčastní jejich členové vzniku občanských iniciativ, jindy se snaží v nich zaujmout role. Je to stejně přirozené jako fakt, že si občanské struktury snaží zachovat nezávislost. Jsme výraznými skeptiky, pokud jde o zakládání nových politických stran - nyní již opravdu se zaručeným receptem na nápravu světa. Příliš často jsme sledovali vznik takových politických stran, u nichž byla při jejich zakládání nebo ovládnutí (SZ) řada vzletných idejí a nadějí, ano, účastnily se dokonce i osobnosti, jež to tak myslely doopravdy. Ale následující vývoj ukázal, že tyto prvotní naděje pak už jen sehrávaly roli politické ideologie ke získání vlivu a k postupu  blíže ke skutečným centrům moci. Idealisty postupně zatlačili vždy připravení manažeři moci a kariéristé, a to tím spíše, čím se strana stávala nadějnou silou. Tito pak zneužívali prvotních nadějí a ideálů již jen jako vějičky pro voliče. Po proboxování do vrcholné politiky se takové straničky ochotně přisají k účasti na výkonné moci a na své původní cíle víceméně zapomenou. Rozpomínat se začnou opět před volbami, kdy je nutno opět nahánět mezitím zklamané a zhnusené voliče. Z předchozího je proto zřejmé, že snaha o nápravu cestou nové politické strany vsazené rovnou do dnešní společenské reality, tak jak stojí a leží, není řešením.            Jsou tu ovšem i jiná rizika. Pokud taková nová stranička začne bodovat v průzkumech voličské podpory, mohou etablované politické struktury celkem snadno rozjet diskreditační kampaň, jež takovou straničku pohřbí spolehlivě do trvalé bezvýznamnosti. Mají přece peníze, ovládají média, mohou klidně jakkoli lhát a desinformovat. A co zmůže taková stranička proti tomu?

A jsou tu nemalá rizika vzniku populistických, fašistoidních či jinak negativistických formací s jednoduchými a přitažlivými hesly a požadavky. Co na tom, že jsme to při zakládání třeba mysleli jinak, když nás pak převrstvili ti druzí a ovládli vedení? Je přece známo. že v ČR strany nemají velké členské základny. A čím menší stranička, tím lehčí nepřátelské převzetí cestou vstupu jiné party do jejích řad.

Konečně tím největším, zdrcujícím rizikem je moment, kdy již strana vypadá na vstup do velké (krajské, celostátní) politiky. Pak si ji stávající politický establishment otestuje a buď si ji zmetabolizuje k obrazu svému, nebo ji prostě odmrští. Buď z ní udělá poslušnou a vyhovující součást sebe sama, nebo jí prostě postup do této úrovně politiky neumožní. Tak to opravdu je! Žádná důsledná strana "nového typu" jsouc vsazena do dnešního politického systému, neobstojí. To ale vůbec neznamená, že by tudy cesta nemohla vést. Ale musí to být poněkud jiná cesta. Občanské iniciativy musejí sázet na to, že se pohne konečně lid, že se většinová společnost probudí z mrtvolné strnulosti a začne jednat. Pro tento případ představují občanské opoziční struktury jistou naději, že pohyb společnosti nevyužijí pouze náhončí opozičních stran, že nasraní lidé nevyběhnou na ulice pouze si neadresně, instinktivně vybít svůj vztek a frustraci bezhlavým ničením a násilím. Opoziční struktury jsou nadějí, že v rozhodné chvíli tu budou lidé, ale i požadavky a cíle, jež si majorita bude moci osvojit, přijmout a podpořit. Že nepůjde jen o vybíjení nenávisti - ale že se uvolněná společenská energie využije k prosazení systémových změn, tedy potenciálního počátku opravdové nápravy nesnesitelných poměrů. Pokud má něco vést k otevření šancí na systémové změny, pak to musí být masové občanské hnutí odporu, jež podchytí uvolněnou energii a usměrní ji směrem proti citlivým a prohnilým místům stávajícího establishmentu. Pád vlády a rozehnání poslanecké sněmovny, těchto veskrze zkažených a zvrhlých lotrovských peleší, bude pouhou předehrou, jež umožní postoupit k podstatě krize a k základům nápravy. Nejpravděpodobnější je scénář (odhlížím od české zvláštnosti, že se nemusí stát vůbec nic!), kdy budou před společností předčasné či pravidelné parlamentní volby. Povinností občanských struktur bude podporovat opozici, vynutit si zrušení reliktů typu Bohumínského usnesení soc.dem., rozhodně podpořit opozici v kombinaci s tvrdým tlakem na radikalizaci jejích programů a záměrů. Pokud se podaří obměnit vládní sestavu, bude nutné od její podpory přejít k vynucování dalších a dalších systémových změn. Včerejší plamenní řečníci opozice, kritizující kde co, se totiž usednutím do křesel moci přes noc změní v opatrné hráče o vlastní kariéry. Pro ně už bylo humbuku dost, teď je třeba si v klidu vychutnávat tak dlouho odpíranou šanci. Zde musejí velmi tvrdě narazit, bude nutno uvnitř vládních stran jednoznačně podpořit radikály a snažit se, aby u moci nahradili své váhavé soudruhy. Bude nezbytné dále si vynucovat změny, protože obměna vládní garnitury je jen zdánlivou změnou, která utvrzuje neměnnost systému. Při tom musí opoziční občanské hnutí počítat s mnoha riziky. Bude nutně široké a tedy pluralitní. Jakmile pomine prvotní krizový zlom (odchod nynější politicko-kriminální party od koryt), bude se jednota a akceschopnost hnutí rychle oslabovat a rozkládat. Takové hnutí bude ze strany establishmentu terčem nejrůznějších útoků a subverzí. Dávno existují osvědčené postupy:  pár křiklounů vzít do party, dát jim funkce a tak je pacifikovat bez změny pravidel hry. Umírněným je možno slíbit dílčí ústupky, radikály je možno pozavírat nebo marginalizovat desinformačními kampaněmi, provokacemi a podobnými oficiálními a policejními alotrii.

Posléze se začne projevovat i přirozená únava z občanské aktivity, touha po klidu, třeba zatuchlém, ale s určitými jistotami. Z řady nadějných představitelů se stanou politici starého ražení, lační po funkcích, penězích, kariéře. Takových rizik bude moc. Neposledním bude tvrdý nátlak Bruselu, MMF a dalších podobných institucí, aby se tu nic neměnilo. Budou vydírat stát, jeho představitele budou mít v kleštích a nepustí je, dokud z nich nevymačkají, co potřebují. NATO se bude chystat k humanitární agresi, protože v ČR přece trpí obyčejní občané zvůlí nějakých fanatiků, fundamentalistů nebo radikálů pochybných vlastností. Najde se dost i tuzemských darebáků, kteří takovou virtuální realitu učiní trvale opakovanou mediální pravdou. Je tu ovšem ještě jedna šance. Široké občanské opoziční hnutí si může na přesně dohodnutých principech založit své vlastní politické hnutí "nového typu", jež bude odrazovým můstkem pro vstup hodnověrných reprezentantů  hnutí do různých zastupitelských sborů na různých úrovních politiky. Hnutí, jehož síla bude podložena širokou občanskou koalicí odporu, jí bude také účinně kontrolováno a využito k prosazení změn zdejších společenských pořádků. Přirozeně nevíme, jak to všechno bude. Nevyhnutelná dnes je hluboká skepse nad schopností občanských struktur opravdu se domluvit na společném postupu a společných stěžejních cílech. Dosavadní zkušenost ukazuje, že k tomu není ani moc ochoty, ani potřebný nadhled a vzájemná tolerance, ani dostatek společenské představivost.

Společenské vědy opět bez výjimky pouze dodatečně glosují vývoj ve snaze zůstat duchaplné. Pomoc nám jejich intuitivní básnění a esejistika neposkytuje žádnou. Bohužel!


 

Vložte komentář

Jméno nebo přezdívka :
E-mail :
Komentář :
Opište kód z obrázku, prosím:

Znak @ bude převeden z důvodů ochrany vaší adresy na (zavináč), nemusíte se bát vyplnit pole E-mail.

Arbed 07. 12. 2011


PolitickÁ hnutí "nového typu" vznikají snad až příliš často. Ale - jak pravil pan A3 - fungují vždy jen chvilku.
Obce, kraje i státy je třeba řídit metodami, které užíval kdysi Tomáš Baťa. Těm, kteří chtěji "dělat" politiku vystavil vysvědčení už Karel Čapek - viz http://www.podnety.cz/podnet-cislo-20060724184000

A3 07. 12. 2011


ze spodu kontrolovatelné nové principy ...jak na to aby se nestalo to co v minulosti.Ctělo to ještě bod 13 a alespoň je nastínit.Zdá se mi,že vše funguje jen chvilku. Připraveným však prý přeje štěstí tak je čas se připravit.


?>